Stavíme dům I. – Jak to celé začalo

Musím říct, že mě moc těší váš zájem ohledně našeho baráčku, jak stavíme, jak jsme pokročili, s kým stavíme apod. Protože já, jakožto městská holka z bytu, jsem si nikdy dost dobře neuměla představit, jaké to je stavět dům. Představovala jsem si, že si jednoduše vybereme pozemek, řekneme chceme ten dům takhle a takhle, přijede firma, postaví pár stěn a střechu a je hotovo. No, tohle jsem si myslela alespoň ze začátku, když jsme se poprvé o splnění našeho snu začali bavit vážně. Teď už mám ty zkreslené představy dávno rozbité. Ale to hodně předbíhám, protože bych vám dnes chtěla říct, jak to vlastně celé začalo…

To, že je naší snem mít jednou vlastní dům se zahradou a se psem jsme věděli s Péťou už od začátku vztahu. Vlastně ne, věděli jsme to ještě předtím, než jsme spolu vůbec začali randit. Vzpomínám si na ty dlouhé procházky po Praze a prosezené hodiny na lavičce před prací a snění o tom, jak bude vypadat ložnice, dětský pokoj, jakou budeme mít kuchyň a co dobrého si tam uvaříme. Oba jsme velcí snílci, takže jsme to vše viděli tak reálně, tak živě, že bylo tak snadné tomu uvěřit. Ale realita byla tenkrát úplně jiná. Začali jsme spolu chodit, ani jsme spolu nebydleli, já pracovala brigádně na recepci a dodělávala si školu, Péťa měl čerstvě po. Takže žádat nebo v konečném důsledku dostat hypotéku bylo pro nás v té době nemyslitelné. Ale to nás nezastavilo. Barvitě jsme si popisovali své představy, na oko se hádali o tom, jakou barvu bude mít sedačka a představovali si sami sebe u krbu při dlouhých zimních večerech.

Ale čas se posunul, my spolu začali po roce vztahu bydlet v nádherné čtvrti a užívali jsme si jeden druhého. To, že máme vlastní domáctnost, soukromí, a že jsme prostě jen spolu. Po nějakém čase už nám to ale přestávalo stačit. Pořád dokola jsme se v myšlenkách vraceli k tomu našemu snu, k domečku se zahradou, bazénem, dětským smíchem a vůní domácí kuchyně. Idylka. A protože nás tahle představa nabadala čím dál častěji a my si s Péťou začínali uvědomovat, že jsme v sobě opravdu našli spřízněnou duši a že spolu chceme být napořád, otázka hypotéky nás začala pálit čím dál tím víc. Já jsem dodělala inženýra, našla jsem si stabilní práci a zdálo se, že podmínky jsou ideální. Úplně si vybavuju, jak jednou přišel Péťa večer z práce, sedl si vedle mě a řekl mi, že o tom po cestě hodně přemýšlel a že si myslí, že bysme do toho měli jít. Teď. Že není na co čekat, že život je hrozně krátký na pochyby a že celý proces bude stejně trvat dlouho…No, to jsme tenkrát nevěděli, jak dlouhý opravdu bude.

A já řekla ano. Šli jsme do toho.

Začali jsme hledat banky, které by nám hypotéku daly, můj Pinterest se proměnil z inspirace o oblečení a vlasech na home design, na maličkosti a detaily v interiéru, na zahradnické potřeby a na hromadu různých stylů, ze kterých jsme si neuměli vybrat. Všechno vypadalo tak báječně, konečně se to, o čem jsme mluvili tolik měsíců, stávalo realitou a já jsem si malovala, jak za chvilku budeme bydlet. Budeme mít konečně něco svého…

No a pak přišla ledová sprcha. Na jedné z mnoha schůzek ohledně hypotéky nám bylo řečeno, že s našimi statusy dosáhneme maximálně na polovinu částky, kterou jsme si propočítali, že budeme potřebovat. Že nám žádná banka nic víc nedá a že si tedy máme počkat na další zdaňovací období. Bylo to jako když do mě uhodí. Najednou se to všechno sesypalo na hromadu a my odcházeli jak spráskaní psi. Nepromluvili jsme spolu celou cestu domů. Ať už jsme prošli jakýmkoliv serverem nebo bankou, odpověď byla pořád stejná a nám nezbývalo, než čekat. Byl říjen 2017…


Teď, když se na to zpětně dívám, je neuvěřitelné, kolik uteklo času, jakou cestu jsme ušli a že ještě stále nejsme (ani zdaleka) u cíle. Kdo si tím celým procesem neprošel, ani zdaleka neví, jak náročné a stresové období to je. Kolik překážek se vám staví do cesty. Kolik papíru musíte vyplnit, na kolika úřadech si musíte vystát frontu. Kolik peněz to celé stojí vůbec poprvé kopnout. A právě ze všech těhle důvodů jsme se s Péťou rozhodli, že vás celým naším procesem provedeme. Že vám ukážeme tu reálnou stránku stavění si domu, že to není jen o hezkých fotkách a úsměvech, ale o vytrvání a odhodlání. Z vašich zpráv vím, že spousta z vás je přesně v té fázi, jako popisuji v tomhle článku, a i to je důvod, proč vám chci všechno říct/napsat/natočit…abyste se mohli poučit z našich chyb, ušetřili si díky našim radám trochu času a hledání, připravili si všechny podklady a nemuseli je složitě dokládat a především si vybrali ty správné partnery, kteří vám ten váš sen postaví.

Budu proto moc ráda, když mi tady do komentářů nebo do highlights na IG ,,HOUSE“ napíšete, co všechno by vás kolem domu zajímalo, kolem hypotéky, papírování atd. Protože hypotéka je věc, o které budu psát v druhém díle. 🙂 A že to nebyla sranda, to vám můžu prozradit už teď.

Vaše T. ♥

 

Share:

5 Comments

  1. Sandra
    Březen 24, 2019 / 8:31 pm

    Ahoj, zajimalo by me, jak jste si vybrali misto pozemku a jak dlouho budes dojizdet do Prahy? Auto je asi v takovem pripade potreba.

    • Terez
      Duben 5, 2019 / 1:05 pm

      Ahoj Sandro, i o tomhle bude jeden ze samostatných článků, protože vybrat si pozemek v okolí Prahy není zas tak jednoduché. :/

  2. Viki
    Duben 4, 2019 / 6:31 am

    tak na tieto články sa veľmi teším 🙂 nás to tiež o nejaké dva roky čaká..ale pripraviť sa na to treba už dopredu

    WHEN PIGS FLY

    • Terez
      Duben 5, 2019 / 1:05 pm

      Děkuju moc! 🙂 Přesně jak píšeš, ono rok sem, rok tam, najednou to hrozně uteče. 🙂

  3. Denisa
    Květen 21, 2019 / 8:31 pm

    Ahoj,

    Moc ráda čtu Tvůj blog. Každopádně ohledně hypotéky by mě zajímalo víceméně téměř vše, podmínky pro získání apod.:)
    Jinak Tobě i Petrovi přeju, abyste se co nejdříve dočkali vytouženého cíle 🙂 měj se hezky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *