Každý rok mi přijde, že to všechno strašně rychle uteklo. Že jsem se ani nenadála a už jsou tu zase další Vánoce, Silvestr a slavíme další Nový rok. Za rok 2017 tohle ale neřeknu. Tenhle rok jsem si naplno užila, ať už ve špatném nebo dobrém, uvědomuju si každý měsíc a čas mi plynul tak nějak pomaleji. Dalo by se říct, že byl pro mě rok se šťastnou sedmičkou na konci zlomový a že mě naučil, že když člověk věří v lepší budoucnost, dokáže přečkat všechno.

Nechci sem psát jen pozitivní a super věci, které se mi v minulém (mám pořád tendenci psát v letošním) roce staly. Chci ten rok popsat tak, jaký byl.

2017

Dokončení školy

Pro mě největší výzva uplynulého roku a dalo by se říct že jedná z největších za poslední roky. Trvalo to dlouho, 5 let, než jsem se probojovala k posledním státnicím. Kdo mě sledujete už nějakou dobu víte, že to byl šílený stres. Hlídat si termíny, odevzdání, testy, zda je vše v pořádku, neustálé úpravy a vracení diplomky. Vstávání v pět ráno, abych se mohla učit a jít do práce. To vše mě určitým způsobem poznamenalo. Jsem ale vděčná, že to mám už vše za sebou a jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla. Není to úplně sranda studovat a do toho chodit do práce. Ještě k tomu, když se staráte o domácnost a další věci. V tomto směru mi hodně pomohl Péťa, za což jsem mu moc vděčná. Teď už daleko víc než kdy dřív obdivuji ženy, které si při práci dodělávají školu a ještě k tomu mají třeba i děti.

Cestování – Benátky, Egypt, Londýn

I v roce 2017 jsem měla možnost cestovat. Je to jedna ze základních věcí, které mě v životě dělá šťastnou, proto je tohle bod, za který jsem vděčná. V průběhu roku jsme stihli navštívit Benátky, díky kterým jsem poprvé navštívila Itálii a propadla kouzlu Aperolu. Projeli se na předražené gondole a shodli se, že bychom to nevyměnili za žádný jiný zážitek a že to za ty peníze prostě stálo. Před létem jsme odjeli za teplem do Egypta, kde jsme potkali celou naši starou partu kiteboarderů. Takže jsme se jen slunili, užívali palem a písku, zachtali se v moři a jedli velbloudí steak. A krevety, HODNĚ krevet. O pár měsíců později jsem se konečně po skoro tří letem vztahu podívala do Londýna. Touto návštěvou byly všechny mé předsudky o Británii a britech zbořeny a já si tohle město zamilovala. Natolik, že jsme ho v druhé polovině roku stihli navštívit hned dvakrát. A za 14 dní tam letíme zas!

Nemoc

Tohle je kapitola, kterou bych nejraději nepsala, ale byla velkou součástí minulého roku, zejména v jeho konci. Ono vlastně ani není moc co napsat, protože doktoři stále neví, co mi bylo. Záměrně píšu bylo, protože se snažím se psychicky od té nemoci odprostit a nepřipouštět si její příznaky, které se sem tam ještě dostaví. Vím, že mi spoustu z vás píše a psalo, že jste si všimli, že bývám často nemocná, zejména v období podzimu a zimy, a máte pravdu. Poslední tři roky bojuju s imunitou. Zejména když začne chladnější počasí, okamžitě onemocním. Dříve jsem to takhle neměla, antibiotika jsem měla naposledy před 7 lety a když jsem někdy měla chřipku, třetí den už jsem mohla fungovat. Teď to mám ale nastavené bohužel jinak. Ihned onemocním, osvěddčené rady jako vývar, citron nebo zázvor nezabírají a já se po týdenním trápení odebírám k doktorovi. Ten mi předepíše antibiotika, která jsem měla za poslední tři roky snad po osmé. Vím, je to hodně. Snažila jsem se každý rok s tím něco dělat, ale osvědčené rady ani prášky nezabraly. Tento podzim to vše začalo úplně stejně. Bohužel ale se nemoc protáhla na skoro 3 měsíce. A co mi bylo? Vlastně ,,nic moc“. Byla jsem strašně unavená a bolely mě svaly. Ale takovým způsobem, že jsem ležela a cítila jsem, jak mě svaly pálí bolestí. Jak kdybych je měla ve svěráku. Bolely mě ruce, nohy, svaly kolem páteře a vrchni úpony kolem krku. Byla jsem jak mrtvola. Nemohla jsem vůbec nic, jen jsem ležela. Tolik, kolik jsem naspala v tom ,,nejhorším“ období jsem snad nenaspala za posledních pět let. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem ani nemohla umýt třeba koupelnu. Uklidila jsem vanu a musela jsem si jít lehnout. Bylo to fakt strašné. Samozřejmě vím, že na světě existují daleko horší nemoci, s daleko nepříjemnějším a bolestivějším průběhem, ale bylo to šílený. Bohužel ale nejen fyzicky mi bylo špatně. Nemoc zamávala hodně i s mojí psychikou. Když se každý den cítíte pod psa, je vám špatně, vše vás bolí a nelepší se to, psychika začne po nějaké době taky stávkovat. Nechci říkat, že jsem propadla depresi, ale do zpěvu mi teda nebylo. Musela jsem být jen doma, mezi čtyřma stěnama, nemohla jsem nic dělat a všechny plány jsem musela zrušit. To se samozřejmě podepsalo i na našem vztahu s P. Do toho jsem pořád chodila po nějakých vyšetřeních, která byla negativní, neustále mi braly krev a měnily léky. Připadala jsem si už jak blázen, když jsem po desáté vyprávěla novému doktorovi, co že to vlastně mám za příznaky a co mi je. Zkusila jsem i alternativní řešení, šla jsem na akupunkturu, lymfodrenáž, plazmový generátor nebo jsem pila různé čaje. Zkusila jsem, troufám si tvrdit, všechno. Bez výsledku.

Jak jsem psala už výše, záměrně píšu v minulém čase. Neznamená to, že jsem teď zdravá a že už ,,tu nemoc“ nemám. Stále nikdo neví, co to bylo, proč mi tak bylo ani jak to vyléčit. Čekají mě v tomto roce další kola vyšetření a snad už odpovědi na tyto otázky. Zatím ale musím zaklepat, že už se tak necítím. Nevím čím to bylo, ale postupně ta nemoc odcházela. Příznaky byly stále menší a měla jsem více energie. Beru sirup na podporu imunity a musím zaklepat, že od té doby jsem byla nemocná ,,pouze jednou“. Bylo to klasické nachlazení, ale za tři dny bylo pryč, což je na mě velký úspěch.

Stres

Kdo v dnešní době není ve stresu, že? Stresu jsem si ale užila v roce končící magickou sedmičkou dost. Asi nikoho proto nepřekvapí, že se vázal zejména ke škole a nemoci. Nevím, nakolik stres ovlivňoval můj zdravotní stav, ale stresu jsem si užila hodně. Jak už asi víte, z předešlých článků nebo videí, jsem hodně citlivý člověk a k srdci si beru i často víc, než bych měla. Proto i stres prožívám tam, kde je možná zbytečný. Znáte to, stahuje se vám břicho, potíte se nebo máte naopak studené ruce a nohy, klepou se vám nohy nebo dokonce omdlíte. To všechno u mě způsobuje stres.

Založení blogu

Tohle bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem v uplynulém roce udělala. S tím se vážne i přejmenování na Brunettie. Dlouho jsem nad tím přemýšlela, váhala, byla rozhodnutá a zase si to rozmyslela. Pořád jsem si s touhle myšlenkou zahrávala až jsem si jeden den řekla, že už to potřebuju. Potřebovala jsem změnu, potřebovala jsem něco nového, o co se můžu starat a co mi (a doufám, že i vám) bude dělat radost. Potřebovala jsem se posunout od té holky, kterou jsem bývala dřív. Protože stejně tak, jak všichni stárneme, se i vyvíjíme a měníme. A tohle bylo pro mě také znovuzrození. Na druhé straně jsem se toho ale hrozně bála. Říkala jsem si, jestli nový blog není krok zpátky, že už existuje tolik blogů, jestli to není zbytečná práce navíc. Na všechny otázky jsem ale dostala odpověď v den, kdy jsem to oznámila a vypustila ven první článek. Tolik pozitivních reakcí a komentářů, tolik zpráv co jste mi poslali – to bylo něco neskutečnýho. Pamatuji si, jak jsem se usmívala od ucha k uchu a byla děsně šťastná. A za to vám patří můj velký dík.

 

2018

Bydlení

Velký otazník visí nad tímhle tématem. S Péťou spolu žijeme už skoro dva roky a jsme připraveni posunout se dál. Bydlíme teď v pronájmu a už chceme něco svého, něco, co si uděláme podle sebe a bude to jen naše. Přemýšlíme, počítáme a zjišťujeme možnosti. Řešíme teď různé varianty a máme něco rozjednané, tak uvidíme, jak to dopadne. Nechci to zakřiknout. Musím ale přiznat, že čím dál víc věřím na osud a na to, že se všechno děje z nějakého důvodu.

Posunutí se dál na YT

Tady jsem sama na sebe trochu naštvaná. Mrzí mě, že poslední měsíce youtube a celkově videa zanedbávám. Štve mě to a rozhodla jsem se v tomhle roce s tím něco udělat. Sepsala jsem si změny, které, ať už po vizuální či grafické stránce, chci udělat. Mám v hlavě taky spoustu plánů a nápadů na videa, takže doufám, že vše zrealizuji co nejdřív a k videím se zase vrátím. Protože mi to moc chybí.

Být sobecká

Možná pro někoho zvláštní předsevzetí, ale je to tak. Tenhle rok chci být trochu sobecká a zaměřit se hlavně sama na sebe. V minulosti jsem tělo i mysl dost často přetěžovala a proto ho chci letos hýčkat. A hýčkání nutně neznamená návštěvu drahých salonů krásy. Je to spíše o tom poslouchat to tělo. Je to o tom víc relaxovat, najít si čas sama pro sebe a necítit se kvůli tomu provinile. Takže budu letos víc odpočívat, číst si knížky, které mě baví, dávat si vanu, pročítat jen tak časopisy, zajdu si do kina nebo divadla, koupím si něco hezkého na sebe nebo se půjdu prostě jen projít. Je úplně jedno, jak si člověk odpočine a čím dobije baterky. Takže se už zase těším, až navštívím ženy v PetraClinic a Luvoxy salonech.

Cestovat

To je vlastně takové mé předsevzetí každý rok. Jak už jsem psala výš, cestování mi dává strašně moc. Ráda ochutnávám nová jídla, poznávám nová místa a lidi a vytvářím si vzpomínky. Je tolik míst na světě, kam bych se chtěla podívat a tak vždy nevím, jaké chci vidět dřív. Chtěla bych toho tolik prožít a vidět. Na každou cestu se těším, nejraději bych cestovala celý rok.

Pokusit se zase cvičit a získat zase formu

Asi trochu klišé, co? Pro mě to ale neznamená nutně zhubnout, spíš znovu získat formu a fyzičku. Ve fitku jsem už nebyla pěkných pár týdnů a jediná aktivita, kterou si dopřávám, je chození do schodů. Díky nemoci jsem se všech věcí musela vzdát a tak mám pocit, že moje tělo rychle slábne. Častěji mě zase bolí záda, krční páteř a o oblasti břicha ani snad nebudu mluvit. Zkrátka pokud jste zvyklí cvičit a milujete to a najednou přestanete, cítíte to jinak. Chybí mi chodit s kamarádkou na jogu, s kamarády na squash nebo si jen tak jít zaběhat a vyčistit hlavu. Chybí mi endorfymy po cvičení a ten pocit, že jste pro sebe něco udělali. Proto bych ráda během ledna začala cvičit pomalu doma a uvidíme, kam mě tělo pustí. Moc ráda bych se ale v průběhu roku vrátila tam, kde jsem byla. Snad se mi to podaří. 🙂

 

V tomto roce mě, doufám, že spoustu pozitivních změn a zajímavých projektů. Jsem totiž člověk, který se nerad nudí a rád se posouvá neustále dál. Jsem vždy šťastná, když můžu být součástí něčeho nového, skvělého a co má smysl. Proto už nyní plánuji kam se tento rok ,,vrtnout“ a co vyzkoušet. Máte tip na nějaký super projekt, novou věc či výzvu, do které bych měla jít či ji podpořit? Zabýváte se něčím, co rozhodně potřebuju vidět? 🙂 Budu moc ráda za vaše tipy v komentářích!

 

Mějte se krásně a ať je rok 2018 ten nejlepší!

T. ♥

Terez