To, že moje obočí nepatří mezi mé nejoblíbenjěší části mého těla asi víte. Už od malinka mám obočí takové divoké, roste si kde chce, ale tam, kde bych ho potřebovala nejvíc, tam mu růst chybí. Přitom jsem si ho v mladí (tohle jsem vážně napsala?) nijak extrémně nevytrhala, naopak, skoro vůbec jsem se mu nevěnovala a tak mi to teď asi oplácí.
Díky kosmetickým tutoriálům jsem se naučila, jak obočí dokreslit, zamaskovat a načesat tak, aby vypadalo v rámci možností k světu. Po odlíčení jsem ale řešila, že je to takový rozdíl mezi před a po, že s tím musím něco udělat. Přemýšlela jsem o tetování pomocí microblendingu, ale jsem na oblast obočí hrozná cíťa a vím, že by mě to bolelo. Navíc ne všichni to umí vytetovat hezky a přirozeně a představa té bezmoci, když se vám to potom nelíbí, mě od toho vážně odrazuje. Tak jsem to řešila domácím barvením. Nakoupila jsem si na Notinu barvy na obočí a v koupelně se snažila vykouzlit zázrak. Přestalo mě to bavit po třetím barvení.
O Browbaru jsem slyšela už dlouho,u jiných blogerek a youtuberek jsem zaregistrovala, že něco takového od Benefitu existuje. Nikdy jsem tam ale netoužila jít. Říkala jsem si, že vytrhat obočí si umím i sama pinzetou a barvení bude mít stejný efekt jako doma. Potom jsem se ale stala hrdým ambasadorem projektu BeautyMaster za Benefit a rozhodla jsem se, že tuhle službu prostě musím zkusit. Zpětně teď nechápu, jak jsem bez ní mohla žít.
Nebudu lhát, poprvé jsem se tam bála jít. Říkala jsem si, že mi obočí vytrhají moc, nabarví špatnou barvou nebo se stane jiná katastrofa a už jsem jsem se v živých barvách viděla, jak to doma drhnu. To se ale nestalo! Když jsem odcházela, obočí jsem měla perfektní, dostala jsem na něj tolik pochval od okolí, že jsem je po první desítce přestala počítat a doma po odlíčení bylo stejně skvělé.
Ale to předbíhám. Co vás tedy při návštěvě čeká?
Můžete si vybrat, zda chcete obočí jen nabarvit nebo i vytrhat. Já to beru vždy najednou, abych měla klid. 🙂 První na programu je měření obočí, tedy, kde by vám mělo začínat a končit. Brow artista vše změří (jojo je to věda) a dle toho pozná, kam až obočí nabarvit a kde všude je potřeba barvu dostat. Já jsem bohužel cvakla fotku výše až po nabarvení, ale pro ilustraci toho, že se nemusíte bát, to stačí. Potom už domluvíte barvu, jak výrazné obočí chcete mít, vše se smíchá a nanese. Nejvíc cute je budík, který hlasitým bzučením oznamuje, že je čas barvu setřít. Tady do tohoto kroku jsem si říkala, že je to v podstatě stejné, jako to dělám doma, takže žádné velké překvápko. Potom jsem se ale podívala zrcadla a ten efekt? Wau! Obočí k nepoznání.
Potom přichází na řadu moje nejmíň oblíbená část – vosk. Víte, jak jsem výše psala, že jsem hrozná cíťa? No, tak v tomhle kroku se to projevuje několikanásobně. Začátek ale tak strašný není, zkoušku teploty vosku na ruce ještě bez bolesti zvládám. Potom ale přichází na řadu samotné trhání obočí s voskem a pásky, a i když je to vteřinová rychlovka, psychicky se na to připravuju tak dlouho, že se to najednou stane a já brečim. Bolí mě to dost, daleko víc než pinzetou, ale když to komukoliv, kdo na tom byl, řeknu, kouká na mě jako na blázna, že to přece vůbec nebolí a že si tenhle krok dokonce užívá! Takže jsem asi opravdu přecitlivělá na oční okolí. Ale vždy si říkám, parádo trp a tak sedím, tiše trpím a připomínám si, že ten výsledek za to rozhodně stojí!
Fotka obočí před mluví asi za vše.
A takhle vypadá obočí po celém procesu barvení, trhání a následné dokreslení Ka-Brow gelem (mám číslo 4). Vždy se na sebe nemůžu vynadívat a jsem naštvaná, že si obočí nedokážu takhle skvěle namalovat sama. Cítím se díky ,,novému“ obočí skvěle a mám pocit, že investovaná půl hodinka času za to víc než stála.
A tak to jde se mnou teď pořád dokola. Do BrowBaru chodím cca každé dva-tři týdny, objednávám se vždy telefonicky nebo přímo při návštěvě. Chodím do Palladia k Lucii, která mi přijde, že to obočí umí zkrátka nejlépe. Jí vděčím za krásné obočí, které mám konečně ráda.
Jak jste na tom s obočím vy? A co vůbec Browbary obecně, máte – nemáte rády? Chodíte nebo se teprve chystáte? Napište mi do komentářů.
Mějte se krásně,
T. ♥
[wp_ad_camp_1]
Terez, když tak čtu o tvé obavě s vlastním obočím – co bych pak měla říkat já?! 😀 😀 😀 Máš to fakt perfektní, Lucka má šikovné ručičky. Co mě ale zaujalo na celém článku nejvíc je paradoxně tvé tetování. <3 Až mě zamrazilo. Jde cítit, že si nese svůj příběh. 🙂
Děkuju Peti! <3 A s tím tetováním - to je naprostá pravda. 🙂
Krásné obočí! Benefit to doopravdy umí a o produktech nemluvím <3 Jinak moc miluju to jejich vybavení 🙂
Já jsem tam vždycky jak v cukrárně. 😀
Na jaře jsem si říkala, že za státnice tam zajdu a ještě jsem tam nebyla. Asi bych brečela, jenom bych ten vosk viděla 😀 Navíc se mi úplně nechce tolik utrácet a jít tam jednou za půl roku by mi rozhodně nestačilo 🙁
No to jsem si říkala taky, ale když jsem tam zašla, a podruhé a potřetí…tak si mě to získalo. 🙂
Tak já tedy také nepatřím k těm necitlivým, co by necítili ani škubnutí, protože mě u obočí bolí i sebemenší chloupek! 😀
Nicméně nápad a celkový vzhled browbaru mě mile nadchl, vše vypadá tak profesionálně a zároveň cute.
Vosk mi k obočí úplně nejde a také bych se toho trochu bála, ale možná bych to pro tu krásu a šikovné ručičky, které nejsou moje, obětovala. 🙂
Já u toho brečim. Prostě mě to tak bolí, vždycky se na to duševně připravuju a stejněto bolí! 😀 🙂
Včera jsem poprvé navštívila Pinzari Brow Bar a byla jsem nadšená! Používají zde metodu nitkování, která je skoro bezbolestná a celkový výsledek je úžasný!