Fashion story aneb jak jsem zase podlehla

Tak jsem tomu i letos podlehla. Každý rok si říkám, že odolám, že vydržím, že to budu ignorovat a nebudu jedna z davu. Jsem na sebe pyšná, když každou návštěvu zdárně zvládnu a pokud ani tam nepodlehnu, cítím se silná. Říkám si, že mě ještě nechytili do pasti, že jsem proti všem těm barvám, fíglům a textům imunní. Že jsem se přeci jen od minulého roku něco naučila. Jenže, jak už to u mě bývá, vždycky, když už si myslím, že mám vyhráno, podlehnu. A o čem že je řeč? O slevách!

Nejsem obyčejný spotřebitel

Mám na to školu. Marketing jsem studovala tolik let, že si říkám, že by mě to dostávat nemělo. Neměla by mě zlákat červená cedule s nápisem SLEVA, neměly by mě zajímat poutače, které hlásají, že teď je opravdu ta poslední příležitost koupě. No jo, ale jak už jsem psala, vždycky nakonec podlehnu. Jedinou mojí výmluvou vlastně je, že mám ve slevách štěstí. Vždycky se mi podaří najít perfektní kousek za zlomek ceny, který je shodou náhod zrovna v mé velikosti a skvěle mi padne. Za moje největší vítězství ale považuju, když ve slevách narazím na kousek, který jsem si chtěla koupit za plnou cenu, ale nějak jsem se nemohla rozhoupat. A najednou si tam jen tak visí, za pidi mini cenu a čeká na mě. V mé velikosti, samozřejmě!

Rok od roku mě ale míň a míň baví se přehrabávat ve věcech. Víte co myslím, takové ty stojany přetékající (s prominutím) hadry, které nikdo nechce, jsou v nesmyslných velikostech nebo už vyšly z módy. Takže zatímco jsem si dřív výprodeje užívala a už před Vánoci se nemohla dočkat, až budou lednové slevy, teď mě to nechává klidnou. Teda, tak trochu, nikdo se nevyléčí přes noc!

Někdy tomu neporučíš

Zara je pořád moje slabina. Najdu tam skvělý kousky, odcházím s něčím, co vlastně vůbec nepotřebuju, ale bylo to vlastně ve slevě takže proč ne, sedí mi tam střihy a většinou se mi trefí do vkusu. Výhra na všech stranách. A protože mě moje rodina dobře zná, tak mi k narozeninám, svátků, Vánocům, Valentýnům a podobným příložitostem někdo nadělí dárkovou kartičku právě tam. To kdybych zase náhodou šla kolem a chtěla si něco vybrat, že jo. Takže se právě díváte na moje vánoční dárky. V březnu.

První chyba

Teda né úplně na všechny. Bylo to takhle: Na Anděl jsem vůbec jet nechtěla, nepotřebovala jsem. Jela jsem ale okolo, měla jsem chvilku času a už jsem byla vevnitř. Řekla jsem si, že to rovnou spojím s plánovanou návštěvou HM home (což je mimochodem úžasné místo a chci tam bydlet). Když ale v HMku chcete do sekce domova projít, musíte skrz celou prodejnu – chytrý marketingový tah. Asi bych se nedala, kdyby na první figuríně, kterou jsem míjela, nebyla navlečená perfektní saténová sukně. A vedle ní přesně takový svetr, který už měsíce sháním. Tak jsem si to zkusila, jen tak. Oboje mi skvěle padlo a nejhorší scénář se potvrdil – pasovalo to k sobě úžasně! Samozřejmě nová kolekce, takže plná cena… Odcházela jsem s dvěma taškama, v jedném věci do bytu, v druhé svetr a sukně.

Když už jsem byla v tom nakupování a v peněžence měla ZARA dárkovou kartičku, nešlo jinak. A tam to začalo. Nevěděla jsem, kam se dřív koukat, co zkoušet a jak to všechno pobrat. V kabince jsem všechno poctivě vyzkoušela, zjistila, že mi sedí vše (což nikdy nechápu) a nemohla se rozhodnout, co si odnesu domů a co tam nechám. Jak já nesnáším nakupovat sama!

Nakonec jsem si, s těžkým srdcem, odnesla JEN šaty, kalhoty a boty. Kalhoty a boty můžete vidět na fotkách a jsem do nich zamilovaná. Kalhoty sedí jak kdyby je šili na mě, mašlička na zavazování je roztomilý detail, mají i na moje dlouhé nohy ideální délku, materiál je trochu teplejší, takže jsou spíš jarní/podzimní a o tom proužku nemusím mluvit, že? Láska, říkám tomu láska.

…a já tomu říkám osud

Největším hitem a koupí tohoto roku (a to teprve začal) prohlašuji boty. Snad vám ani nemůžu říct, kolik mě stály. Stejně vám to řeknu, protože mi to nedá, ale než se tak stane, musíte vědět, jak jsem k nim přišla, abyste pochopili, jak šťastná z nich jsem. Když začal tenhle trend, já tomu říkám ponožkové boty, hrozně jsem si jedny chtěla koupit. Přijde mi to elegantní, ale zároveň rebelský. Nikdy jsem ale nenarazila na takové, které by mi sedly a já si řekla, páni to jsou ony! Když už jsem nějaké našla, stály takovou sumu peněz, že se mi i přestaly líbit. Už jsem si říkala, že to nemá cenu hledat, že na mě je asi nemají. Pak jsem ale vešla do Zary, uviděla stůl s botama ve slevě. Na mě nikdy nezůstane číslo, protože mám 39 nebo 40, což považuju za jedno z nejnosenějších čísel bot. Samozřejmě, všechno 36, 37. Už jsem se na to chtěla vykašlat, když přišla slečna a z kabinek přinesla odložené věci a přinesla s sebou TY boty. Opět, láska na první pohled. Tak hrozně se mi líbily, že jsem se bála je otočit a podívat se na jejich velikost. Říkala jsem si, takhle hezké boty a poslední? To budou buď hrozně malý nebo šíleně velký. Nadechla jsem se, otočila je a byly to, chvilka napětí, 39!! Sedly mi jak popelce střevíčky a věděla jsem, že musí být moje. A teď přijde ta nejvtipnější část, cena. Ty boty stály sto padesát korun. Ano, čtete správně, sto padesát korun českých! 😀 Už chápete, že to byl osud?

Čepice | Lindex
Košile | Mohito
Kalhoty | Zara
Boty | Zara
Kabát | H&M

Takže, ať už jsem to měla v plánu nebo ne, šla jsem domů ověšená taškama. Zase jsem podlehla slevám. Ale jak tak koukám na ty fotky a vzpomenu si na ten pocit, když jsem si věci přinesla domů a kochala se, stálo to za to. Zasloužila jsem si udělat radost a jsem ráda, že jsem si je koupila. 🙂 Udělali jste si v poslední době něčím radost vy?

Pusu,

Vaše T. ♥

Terez