Deník Nevěsty: Jak jsem řekla ANO

Vždycky jsem si říkala, že to poznám. Že až přijde TEN čas, že budu přesně vědět, že se k tomu schyluje a budu připravená. A víte co? Nepoznala jsem vůbec nic…

Splněný sen

Pojďme to vzít ale popořádku. Vidět Los Angeles byl můj sen od 15ti. Po střední jsem se tam chtěla přestěhovat a studovat, ale zamilovala jsem se, podala si přihlášku tady na VŠ a bylo to. Takže jsem od té doby každý rok snila a přísahala, že ten další si tenhle sen splním. A splnila jsem si ho až letos. Za to ale o to víc! Protože kdyby mému tenkrát 15ti letému já někdo řekl, že poletí do LA v 26 vedle nejlepšího chlapa na světě, bude šťastná jako blecha a navíc se tam zasnoubí, vysmála by se mu.

9.9.2019

Bylo pondělí ráno. V USA jsme byli necelé dva dny a měli jsme na plánu hiking k Hollywood nápisu (mimochodem tenhle plán jsme měli na 8.9., ale Péťa ještě tady v ČR místo prohodil, aniž by mi to řekl a já si to ve všem tom shonu nepamatovala). Vyšli jsme dost brzo, kolem 8 a ušli jsme přes 16 km. V úporném horku, prachu a se strachem, že narazíme na chřestýše. Bylo to ale naprosto skvělý a moc jsme si to užili. Jen jsme byli šíleně unavení. Do pokoje jsme přišli kolem 3 myslím a já si na chvilku (na hodinu…) zdřímla. Po probuzení mi Péťa řekl, že se chce jít podívat na západ slunce zpět ke Griffith observatoři.

A tak jsme vyrazili.Protože jsem věděla, že si budeme jako vždy dělat nějaké fotky, vzala jsem si na sebe šaty a nepřišlo mi zvláštní, když Péťa vytáhl košili. Stejně tak jako to, že se chceme pokochat západem slunce mi nepřišlo nijak zvláštní, západy milujeme a chytáme je na každé dovolené. Navíc byl od observatoře nádherný výhled na celé město. Procházeli jsme se, kochali se, dělali si fotky. A najednou Péťa zbystřil.

Zjistil totiž, kolik je už hodin. Začal najednou říkat, že tady vlastně není tak hezký výhled a že na Instagramu našel fotku z jiné vyhlídky a že tam to bylo daleko lepší, protože bychom viděli nejen město, ale s ním i observatoř jako takovou. Při představě, že chce znovu v kopcích chodit x kilometrů mě braly mdloby, ale šli jsme. Minuli jsme asi 4 krásné vyhlídky a sluníčko už bylo opravdu nízko, ale Péťa chtěl pokračovat pořád dál. No a najednou začala Péťova nervozita – že to nestihnem, že musíme přidat, … nechápala jsem. Péťa mě ale ujistil, že když dojdeme na to správné místo, bude to stát za to.

Dorazili jsme na místo, na krásnou vyhlídku a vyvýšeninu, tak akorát na čas. Když jsme tam přicházeli, míjeli jsme dvě slečny – houslistku a fotografku. Houstlistka měla na sobě večerní šaty, byla krásně namalovaná a nastylovaná a mě napadlo (jsme přece v LA!), jak je super, že si zaplatila fotografku, aby ji na tomhle krásném místě a při západu slunce udělala profi fotky do portfolia. Dál jsme jim ale nevěnovali pozornost, došli jsme až skoro na okraj a kochali se. Vzala jsem si foťák a fotila a fotila. Původně jsme měli v plánu dát foťák na stativ a vyfotit se spolu, na to ale nebyl čas, protože najednou sluníčko strašně rychle zapadalo.

A tak Péťu napadlo, že si uděláme foto aspon na mobil a šel se zeptat fotografky, zda nás rychle nevyfotí. To jsem mu rozmlouvala, říkala jsem mu, že si tady chudák houslistka platí nemalé peníze za to, aby jí udělala fotky a ona místo ní bude fotit nás!

Fotografka nás vyfotila zepředu, potom zády. Když jsme se fotili zády a Péťa mě držel kolem zad, cítila jsem, že s tou rukou něco dělá. Nevěděla jsem ale co a tak jsem to vypustila z hlavy. Fotografka nám mobil podala zpátky, mi poděkovali a já zase sahala po foťáku, že tu krásu vyfotím. Péťa mi ho ale sebral z ruky, hodil ho do batohu a řekl, že si to teď jen užijeme a vychutnáme bez focení.

Nejlepší muž a nezapomenutelný moment

A pak se to stalo. Houslistka začala hrát.

Mě po pár sekundách došlo, že tu písničku vlastně znám – hrála All of me od Johna Legenda (mimochodem tuhle písničku vybral Péťa tenkrát na naše první výročí jako podkres pro video z našich společných fotek). V tu sekundu, když mi došlo, že tu písničku znám, cítím, jak mě Péťa pouští z objetí a periferně vidím, jak si kleká…

A najednou to přišlo. Péťa přede mnou klečel, s krabičkou v ruce, při západu slunce. Dojatý a šťastný. Držel moji ruku a já si uvědomila, že tohle je ono. Že tohle je to pravé. Říkal mi nádherné věci, takové, které si dopředu ani nepřipravíte (protože Péťa svou řeč z nervozity samozřejmě zapomněl :D). Už jen to, že to naplánoval na takové datum, protože moje nejoblíbenější číslo je 9. Nebo to, že mi řekl: ,,Kde jinde než ve městě andělů, když ty jsi ten můj?“. Bylo to dokonalé, naše, emotivní.

A potom přišla TA věta…Vezmeš si mě?

Neváhala jsem ani na vteřinu. Vím, že je pro mě Péťa ten pravý a že s ním chci strávit zbytek života. Proto jsem ten den, 9.9.2019, řekla ANO tomu nejlepšímu muži na světě.

Forever and ever

Strašně mě to překvapilo a nečekala jsem to. Ještě s tak dokonalým aranžmá, s houslistkou a fotografkou, která nám celý tenhle nezapomenutelný zážitek zdokumentovala. Díky tomu máme přes 300 fotek, jednu hezčí než druhou. A víte co je na nich nejlepší? Že dokonale zachycují naše emoce. Čisté, nezkažené, nevyumělkované. Lásku, smích, slzy, dojetí, překvapení.

Když mi Péťa nasazoval prstýnek, oběma se nám klepaly ruce. Byl to pro nás velký krok, ale vlastně se nic nezměnilo. Věděli jsme, že se milujeme stejně moc s prstýnkem i bez něj, ale věděli jsme taky, že chceme být manželé. Že chceme být rodina v tom pravém slova smyslu a že chceme mít stejné přijmení.

A potom? Potom jsme tančili. Houslistka nám hrála jednu krásnější písničku než druhou (Ed Sheeran Perfect a Book of Love…), tiskli jsme se k sobě, tančili jsme, plakali. Pořád jsem se koukala na prstýnek na mém prstě a nemohla jsem tomu uvěřit. Že se to stalo. Teď a tady. A bylo to tisickrát krásnější, než jak jsem si to představovala.

Večer jsme naše zasnoubení oslavili v krásné restauraci, bouchli jsme bublinky a jen jsme se usmívali. Oba jsme tomu nemohli uvěřit a byli jsme tak šťastní. Culili jsme se od ucha k uchu ještě hodně dní potom.

A já se teď už jen nemůžu dočkat toho, až řeknu své ANO podruhé, tentokrát před oltářem a budu si brát muže, který pro mě znamená celý svět, kterého miluju tak, jak jsem nevěřila, že můžu milovat. Ty a já, my dva. <3

Terez