MILANO – Kam se podívat, jak ušetřit a předběhnout frontu

Byl to vlastně naprosto spontánní výlet. S mamkou jsme obě potřebovaly změnit prostředí a provětrat hlavu, takže jsem začala koketovat s myšlenkou, že si uděláme nějaký girl trip. V sázce byl i Řím a Amsterdam, ale volba padla na Miláno – město módy, historie, ale především město, kde jsme ani jedna ještě nebyla a chtěly jsme ho vidět. Takže jsme ve čtvrtek večr bookly hotel a letenky a v pondělí večer letěly.

Hotel

Hotel jsme nemohly vybrat líp! Bydlely jsme v B&B Cenisio Garibaldi (tady), který byl i se snídaní cenově hodně dostupný a přitom byly pokoje krásný s úžasným výhledem. Co ale bylo nejlepší byla vzdálenost od centra – před hotelem je totiž hned tram. zastávka a od ní je to jen 15 minut k Duomo di Milan a to bez přestupů! 🙂 Co víc si přát. Když už jsem zmínila dopravu, po Miláně jsme jezdily buď tramvají nebo chodily pěšky a koupily jsme si 3denní ticket, který vyšel asi na 10euro. Případně tu i funguje Uber, který jsme využívaly hlavně večer/v noci.

Zvládnete to za 3 dny

…a hravě. Miláno není zas tak velké město a skoro vše je situováno v jeho centru, takže prodloužený víkend bude úplně ideální. My měly program rozplánovaný do jednotlivých dní:

PONDĚLÍ

Naši první zastávkou bylo Duomo náměstí jako takové, prostě tam jen pár minut stát a zažít tu atmosféru. Na co se ale připravte, jsou turisti. HODNĚ turistů – a to jsme byli v pracovní týden. Takže pokud chcete fotku před Duomo di Milan bez lidí, jako se to podařilo nám (tady na IG), musíte si přivstat. My to třeba udělaly hned v úterý, ale to předbíhám!

Přes náměstí si nemůžete ujít procházku luxusní nákuoní galerií Galleria Vittorio Emanuele II, na začátku které dělají božskou zmrzlinu! Vystojíte si na ni sice frontu, ale stojí za to. Navíc ji, pokud chcete, můžou dát do tvaru růžičky. Doporučuju žlutý meloun, čokoládu nebo borůvku, strašná lahoda. No a když budete zrovna v nákupní náladě, určitě se (alespoň na kukačku) zajděte podívat do luxusních obchodů jako je LV, Gucci, Prada,…má to své kouzlo. 🙂

Skoro na konci galerie se nachází Muzeum Leonarda da Vinciho. Z něj bohužel žádnou fotku nemám, protože se tam nesmělo fotit, ale doporčuju se tam jít podívat. I kdyby Vám Leonardo nic moc neříkal, stojí za to vidět jeho návrhy v životních velikostech. Muzeum je hodně interaktivní, je tam video projekce a 12eur vstupného stojí za to.

ÚTERÝ

O tom, že jsme vstávaly v 5 ráno už jsem vám říkala, bylo to krušný, ale stálo to za to! Stihly jsme východ slunce, nikdy žádní turisti, místní šli do práce a město žilo takovým nějakým jiným životem. Zkrátka stálo to za to. A abychom Duomo neokukovaly jen z náměstí, koupily jsme si vstupy jak na střechu katedrály, tak do jejich útrob a katakomb. A tady přichází ta část – vyplatí se si vstupenky koupit na místě. Ano, vysytojíte si frontu, už při koupi lístků, ale vyplatí se to. Ne cenově, ale tím, že předběhnete celou frontu stojící venku. JOJO, já vím. Šílený, ale je to tak. Musíte si ale koupit celý ,,balíček“ – návštěvu střechy i vnitřku katedrály. V tom případě vyjedete rovnou výtahem nahoru na střechu (vchod do výtahu je úplně na druhé straně od místa, kde prodávají vstupneky). Výhled je dechberoucí…nepodařilo se mi to na fotce zachytit, ale ta stavba je zkrátka neuvěřitelná. Bohužel (bohudík pro další generace) ji zrovna rekonstruovali, takže ve výhledu trochu překáželo lešení, ale i tak to bylo skvělý. Na střeše můžete být jak dlouho chcete, takže si to dostatečně vychutnejte a celé si to projděte. Až budete mít výhledu dost (jde to vůbec?), přesuňte se výtahem nebo pěšky (doporučuju pěšky, na výtah se většinou čkeá dlouhá fronta, přitom pěšky je to cca 5 minut po schodech dolů) do hlavní síně katedrály. A to je teprve nádhera! Nezapomeňte ale na patřičný oděv – zahalená ramena a kolena.

Na náměstí jsme ještě stihly okouknout královský palác a po cestě i budovu Opery – která je po té v Sydney nejznámnější po celém světě. No, přiznám se, že ta mě úplně neosnila (zvenku), málem jsme ji přešly a nebyl to takový trhák, jak jsme čekaly. Ale za prohlédnutí rozhodně stojí. 🙂

Pravá pecka ale teprve přišla – šly jsme se podívat na originál Poslední večeře Páně od Leonarda da Vinciho v kostele Santa Maria delle Grazie. Lístky jsem kupovala online už v ČR, protože je tam pořád narváno a je prý v podstatě nemožné je sehnat na místě. Navíc jsme to měly s průvodcem, který nám řekl vše o historii kostela, obrazu i samotného Leonarda. Nejsem žádný velký fanoušek umění, ale tahle freska se mě hodně dotkla – ten příběh za ní, to, jak geniální Leonardo byl, na co všechno myslel při jejím malování…zkrátka mi to vzalo dech, nebudu lhát. 🙂 Takže pokud si to nechcete nechat ujít (tohle je must have v Miláně) radši to bookněte předem, doporučuju i s průvodcem – budete z toho mít mnohem víc. 🙂 Jen ta cena není tak super, za jeden lístek jsme daly cca 1250 Kč.

STŘEDA

Hned ráno jsme vyrazili na pevnost Castello Sforzesco, která je schovává v krásném parku skoro uprostřed Milána. A shodou okolností jen pár zastávek od našeho hotelu (říkala jsem, že jsme si vybraly správně!). Musím říct, že jsem neviděla udržovanější park, snad jen v Londýně. Nikde žádné odpadky, nepořádek po psech, atd. Dokonce tu mají psi svojí vlastní část parku, kde mohou volně běhat, hrát si spolu a jehož součástí je něco jako cvičák. Uprostřed parku je mini stánek kde dělají tak skvělé latté, že jsme se pro něj musely vrátit podruhé. Jen jsme tam seděly a odpočívaly na sluníčku. Přes celý park můžete přejít pěšky nebo si pujčte všudepřítomná kola, která fungují na stejném principu jako u nás např. Rekola. Pevnost jako taková se nachází na konci celého parku a je volně přístupná. Jen pokud se chcete podívat dovnitř a na specifické výstavy, platí se vstupné. My se jen kochaly zvenku.

Na opačné straně parku najdete ,,vítězný oblouk“, takže si trochu připadáte jako v Paříži. Když se od oblouku zadíváte na opačnou stranu, vidíte vzadu pevnost a obráceně. Celkově je milánská architektura něco, čemu podlehnu asi kdykoliv. Ta čistota, mramor, motivy a barevné okenice, to je prostě moje.

A protože jsme byly po celém výletu unavené a uchozené, a nastal čas se vrátit domů, zašly jsme si večer ještě na náměstí do slavného Cinzano baru a daly si drink s výhledem na osvětlenou Duomo di Milan. Jen jsme tam tak seděly, spolu, nemluvily, ale věděly, že je to takhle v pořádku. Že jsme tu spolu a že to celé bylo úžasné.

3 dny a kolik jsme toho stihly, co? 😀 Samozřejmě, že je v Miláně k vidění mnohem víc, ale my byly poprvé a chtěly jsme stihnout to nejlepší. Doufám, že Vám moje tipy a plán našeho výletu pomohly a budu ráda, pokud mi dáte do komentářů vědět, zda jste už v Miláně byli a jak se líbilo, případně zda se chystáte? 🙂 

Pusu,

Vaše T. ♥

 

Terez