Znáte ten pocit, kdy se ve městě cítíte jako udušení? Ten pocit, že je na vás všechen ten ruch, lidi a spěch už prostě moc a vy byste si nejraději vlezli pod deku a celý to zaspali? Nebo se prostě jen sbalili a vyrazili do hor? No, my zvolili tu druhou variantu.
Za nápad na tuhle výletovou destinaci, která je vzdálená jen čtyři hodiny cesty z Prahy, vděčíme Domče s Dblogu (tady). Když jsem viděla ty fotky, tu přírodu, to ticho, chtěla jsem tam být. Potřebovala jsem tam být a jen odpočívat. Změnit prostředí. Tak jsme si s Péťou ve čtvrtek večer sedli, našli hotel, zabookovali a v pátek ráno vyrazili. To, co na nás v Rakousku čekalo, nám vyrazilo dech.
CESTA A HOTEL
Rozhodli jsme se pro oblast kolem jezera Wolfgangsee, ke kterému se dostanete pohodlně autem a když se po cestě nebudete tolik zastavovat, jako my, bude vám to trvat něco kolem 4 hodin. Většinu cesty jedete po dálnici a když vjedete za hranice a pak kousek dál do Rakouska, pokocháte se nádhernou přírodou. Hotel jsme hledali docela dlouho, protože zrovna tady v té oblasti je jich jen ,,pár” a nejsou nejlevnější – nakonec jsme vybrali Haus Alpenrose (tady najdete seznam všech hotelů v městečku) a nemohli jsme udělat líp. Hotel vlastní dva staří manželé, umí dobře anglicky a máte pocit, jako kdybyste je znali celý život a přijeli jste k babičce a dědovi na prázdniny. Přesně takovouhle pohodu jsme hledali. Hotel byl za skvělou cenu, byl uklizený, snídaně úplně stačila, pokoje byly čisté a krásně připravené – dokonce máte k dispozici balkón s výhledem do městečka. A to městečko? TO nám vyrazilo dech! Vůbec jsme nečekali, že najdeme něco takového, vjeli jsme z ničeho nic z hor do malebného rakouského městečka, které leží na břehu jezera. Rakušané v jejich klasickém oblečení, samé obchůdky, restaurace a ten výhled…no pokochejte se sami.
CO TU ROZHODNĚ NEVYNECHAT
V pátek jsme si jen sedli na břeh jezera a kochali se až do západu slunce. Co jsme ale na doporučení Domči rozhodně nemohli vynechat, byla cesta vláčkem. Vlak, který stojí pro jednoho na obousměrnnou jízdu 36e (a jezdí nahoru každých 30 minut nebo hodinu), vás vyveze až do skoro 1800m.n.m a ocitnete se na dechberoucím výhledu. Můžete to i vyšlapat pěšky, ale tuhle variantu jsem po Pétově výrazu zavrhla. 🙂 Nahoru si s sebou vemte teplejší bundu, víc tam fouká a když je mlha, třeba jako se to stalo nám, tak je vážně kosa. Na vrchu je i restaurace a menší bufet, kde si můžete koupit pivo, párek nebo gulášovku (která byla teda skvělá! :D). Pokud vám bude přát štěstí, naskytne se vám neskutečný pohled na jezero, které má až ,,kýčovitě” tyrkysovou barvu. A POZOR! Nahoře se volně pasou krávy, který mě asi nemají moc v lásce, jedna se proti mě rozběhla. 😀
Půjčte si loďku! To je druhá nejlepší věc, kterou tu můžete udělat. Uvidíte jezero a jeho okolí z úplně jiné perspektivy a úplně vás to pohltí. My si na loďku vzali oběd (vidíte správně, uprostřed malého rakouského městečka mi v asijské restauraci udělali Poke Bowl a byla hodně mňam!), Coronu a jen se slunili. Asi nedokážu slovně popsat jak krásně, svobodně a uvolněně jsem se cítila. Všude kolem vás je jenom voda, která je sice trochu studená, ale průzračně čistá a samé hory. Míjíte malá městečka podél a chcete v tom okamžiku zůstat napořád. Nikdo tu nikam nespěchá a v restauracích dělají perfektního Huga!
Dali jsme to! Vlezli jsme tam! V sobotu nám vyšlo skvělé počasí, takže jsme se u jezera slunili a když jsme viděli, kolik lidí v postarším věku směle do vody skáče, museli jsme to jít taky zkusit (Péťova reakce: ,,Nejsme přece žádní srabi, to by byla hanba, aby tam šli oni a my ne! :D”). První reakce byl šok a možná menší srdeční infarkt, ale potom, když jste si na vodu zvykli, potom to stálo za to. Mělo to svoje kouzlo a když jste vylezli na tu sluncem vyhřátou trávu, no, to vám asi ani nepopíšu, to se musí zažít. 🙂 Takže až sem vyrazíte, a vyjde vám počasí, koupačku vřele doporučuju.
VYRAZTE I DÁL!
Po cestě do Prahy se určitě stavte u zámečku Schloss Ort (tady), protože kouzelnější místo jsem neviděla. Zámeček je na malém ostrůvku uprostřed jezera a městečko kolem stojí taky za návštěvu My jsme si zašli na místní vyhlášenou pizzu a jen tak se kochali. Dovnitř do zámečku jsme nakonec nešli, vstupné bylo tuším 9euro na jednoho. Co ale nevynechejte je okolí kolem zámku, který se dá projít kolem dokola, je to procházka na pár minut, ale stojí to za to, okolí je opět neuvěřitelné. Parkovali jsme skoro hned u zámku a parking je zdarma.
Doufám, že využijete těch posledních slunečných dnů (nebo i prodlouženého víkendu, který nás příští týden čeká) a vyrazíte někam na výlet, a třeba se necháte inspirovat a bude to k jezeru Wolfgangsee, které nás s Péťou učarovalo. 🙂
Mějte se krásně!
Vaše T. ♥
Strašně krásný článek ♥ Vypadá to tam úplně nádherně a doufám, že se tam někdy podívám.